V posledních dnech jsem se často setkávala s problémem odpuštění našim „ubližitelům“. Ptáte se, proč mám odpustit, vždyť on-ona mi zasáhl do srdce tak krutě, tak moc ublížil, kvůli němu jsem se ocitla na dně a nevěděla kudy dál. Takovýto tyran, nebo záškodník poznamenal váš život krutými ranami a zásadně obrátil váš život. Mnozí nechápete tu krutost, zášť a podlost takového člověka. Ptáte se a chcete pochopit proč, jak se zachovat, co je správné. Sami hledáte v sobě odpovědi a rozhřešení. Cítíte, že nastalá situace nebyla úplně v pořádku a víte, že je tu téma ke zpracování, neumíte se pohnout v životě dál.  Všude čtete a slyšíte stejnou radu – odpusťte. Ale vy se pořád cítíte ublížení. Budu se dnes snažit objasnit, proč k těmto situacím v našem životě dochází a proč jsou naším darem.

​

Teď jste zůstali v okamžiku překvapení, cože to píše – darem? To snad nemůže myslet vážně! …ale ano, naši „ubližitelé“ jsou našimi velikými pomocníky a jsou vzácností nám darovanou do našich bytí. Ačkoliv nepochopitelné se vám to teď může zdát, je to vesmírná moudrost, kterou vám dnes postupně objasním.

 

Jak již rozebírám v článku o karmě, naše bolesti jsou nám knihou moudrosti, a přesně této téma se to přímo týká. Když se vtělíme do našich fyzických těl, sem na Zem, zapomeneme na naše vědomosti duše o vesmírných zákonitostech, které jsou každé duši v astrálu známé. Tam všichni vidíme, kde jsme chybovaly a proč –protože jsme součástí vesmírné moudrosti. Není to ale vnitřní pochopení našeho vědomí. A protože ono ví, že jedině plným pochopením zákonitostí a plné lásky se stane navždy nedílnou součástí boží jednoty, proto chce samo dojít k vlastnímu přijetí a pochopení.  Proto si volí zkoušky různými životy a potkávaní se s jinými dušemi, díky nimž přijme vesmírnou moudrost za svou, stane se jejím vnitřním přesvědčením. Proto před vtělením zapomene, aby vlastní vědomí donutila dobrovolně přijat tyto za své, bez podmínky.

​

Jak to tedy vypadá tam nahoře, v prostoru mezi životy?

Tam se duše vzájemně domluví, jestli se v budoucím životě potkají, nebo ne. Pokud se potkají, volí si samy v domluvě s dalšími dušemi (každá dle svých plánovaných zkoušek) za jakých podmínek se potkají a v jaké interakci vůči sobě. Někdy se domluví na prohloubení vzájemné lásky, jindy na tom, že jedna bude druhou podněcovat k aktivitě, jindy zas, aby jedna druhou donutila otevřít více srdce, nebo si vzájemně naloží těžké rány, které je ale vzájemně mají posílit. Uvedu stručný příklad. Když jedna duše potřebuje dostat zkoušku, aby pochopila, že krást se nemá, druhá duše jí nabídne pomoc tím, že ji v příštím životě okradne. Klidně na sebe vezme roli, že ji první duše nebude mít ráda, protože ví, že jí tím pomůže dojít k pochopení. A ta druhá duše miluje tu první natolik, že jí nebude překážet její celoživotní odsouzení první duší. To je důvod, proč milujme svoje nepřátele, protože nás posouvají k uvědomění si vesmírných zákonů.   

A když to nepochopí napoprvé, přijde do života další duše, která ji vezme něco ještě cennějšího. A tak dále, než pochopíme plně, vnitřně se ztotožníme, se zákony Vesmíru. A to všechno nejsou náhody, ani zlí zlodějové, které máme nenávidět, jsou to pomocníci, kteří nám přišli pomoct k uvědomění.

 

Tento týden jsem vysvětlovala příteli, který se díky tyranii svého otce v dětství, dostal až do psychiatrické kliniky a následujících 20 let svého života trpěl schizofrenií, že odpuštění otci je nesmírně důležité. Dnes se postupně začleňuje do společnosti, ale pořád v sobě nese křivdu. Po pravdě je to právě ta křivda, která mu brání v sebepřijetí a tím pádem i vyhlídce příjemného života. Vždy, když si už myslí, že je u cíle a může začít budovat svůj nový život, vtáhne ho jeho stín(křivda) do svých spárů a dostává se do stadia litování se a sebepodceňování. Za žádné okolnosti si nedovede představit důvod, proč by měl otci odpustit. Viní otce za svůj zpackaný život. Snažila jsem se mu vysvětlit, proč mu byl jeho otec přínosem. Díky němu se potkal s mnohými lidmi, kteří mu ukázali v životě stránky, které by jinak nemohl poznat, jako zdravý člověk. Na svojí cestě taky mohl hodně přemýšlet a taky díky svým prožitkům mohl vidět stinné stránky jiných lidí, které by mimo léčebnu nepoznal. Ocitl se v situacích, které ho naučili pokoře, protože jako člověk v ochranné léčbě, musel žít vskutku skromný život. Díky nemoci a otci má dnes můj přítel nesmírně obrovské srdce a já vím, že všechny tyto dary, které získal svojí nemocí a utrpením, bude rozvíjet a pomáhat tak dalším lidem. On dnes ještě neví, ale když pochopí, jaký je dnes z něho ušlechtilý člověk, a přijme se i se svým utrpením a začne milovat sám sebe, bude vítězem. Teprve tehdy se začne těšit ze života a teprve tehdy pozná skutečné štěstí. Bude připraven najít svou lásku a pomáhat jiným.

Tento člověk nese životní číslo 11, tudíž jeho duše nese vyšší poslání. Ale aby plnil svůj životní úkol, musel se nejdřív rozpomenout na mnohé. A k tomu mu posloužila duše jeho otce. Duše, která se nebála synovy nenávisti, protože na sebe vzala důležitý úkol jeho života.     

V podstatě nás naši nepřátelé posouvají a trápení, které v nás vyvolávají, nás nutí přemýšlet a změnit buď svůj život, nebo myšlení, otevřou v nás nové cítění, nebo nás navedou na zcela nový smysl života.

Mnohdy jsme nuceni začít vše od píky a úplně nanovo, vždy ale, nás něčím podstatným obohatí. A i když mnohdy nedokážeme pochopit jednání takovéhoto člověka, nesuďme jej, odpusťme a poděkujme mu v pokoře.  Byl to on, kdo nám přišel na pomoc. Proto odpouštějme a milujme svoje „ubližovatele“.

 

Žijte v štěstí a lásce, ať se tak děje!

Re Raja