
ANNAM RE RAIA
plán duše
Nejsem esoterik, nesu Boží světlo,
v nejvyšší pokoře a úctě


Člověk je tak KRÁSNÝ, jak krásná je jeho duše.
Tak VELKÝ, jak velké je jeho srdce.
Tak STARÝ, na kolik se cítí.
Tak SILNÝ, jak dokáže pomoci slabým.
Tak ŠTASTNÝ, jak se umí těšit z maličkostí.
Tak MOUDRÝ, aby inspiroval
a zlepšil život ostatních
ANNAM RE RAIA
moje cesta k pomoci druhým
Jmenuji se Renáta, miluji Boha Otce, ctím Ježíše Krista a i když jsem v mládí přemýšlela nad povoláním kněze a studiem teologie, můj fyzický vzhled mne odradil, psaly se 90. léta a všechno mělo jiná omezení, než je tomu dnes (zajímavostí je, že moje dcera Nina, teologii skutečně vystudovala).
Přesto vím, že jsem se rozhodla správně, neboť právě proto jsem mohla proniknout mezi lidi, kteří pomoc potřebují a chrámu se rozhodně vyhýbají. Jsem následovník Ježíše Krista, ctím rané křesťanství a preexistenci duší považuji za přirozenou.
Vzhledem k různým mystickým vjemům, které mne životem provází, vnímám bytí zcela jinou optikou, než je běžné. Všechny situace mého života do sebe postupně zapadají jako puzzle a proto chápu, že jsem zde k pomoci druhým. Cesta to nebyla mnou vědomě zvolená, nýbrž mne Otec povolal v přesně daný čas.
Nekompromisně a bez možnosti odmlouvání, jsem byla vyzvána do služby Vám i Otci.
Léta jsem se bránila veřejné práci pro lidi, protože podvědomě mají tuto práci spojenou s výrazem čarodějka, což je v hlubokém rozporu s tím, k čemu jsem byla povolána. Toto označení vnímám hanlivě.. Čarodějky pracují s okultismem, magií, která využívá sil démonů a nižších duchovních hierarchií.. Nikdy jsem se vědomě v duchovní oblasti neučila, nezasvětila, nepodlehla módním trendům nové vlny esoteriky. Všechny vjemy jsou mi přirozené, dané. Protože čím více se přibližujete k Otci, tím více vnímavým se stáváte. Hluboce silně cítím potřebu očistit Zem od démonů a Satana, bohužel je momentálně v duchovní převaze.
Jsem také rebel, baví mne, když lidi přivedu k zamyšlení a případné změně zaužívaných vzorců. Taky přiznávám, že mé rodiče (především, tehdy atheistickou maminku) nejednou volali do školy kvůli mé prezentaci Boha-Otce, v dobách socialismu, kdy tato témata nepřicházela v úvahu (již na ZŠ, později i SŠ). Nejsem dnes na to velmi hrdá, ale pro představu, jsem nejednoho učitele, či dospělého přijmula k omluvě, jako dítě jsem moc tolerantní k nesmyslným autoritám nebyla…ne, že by dnes tomu bylo jinak, ale již chápu, jak to na Zemi chodí… Jsem i ta, které byla v raném dětství diagnostikována epilepsie, od mých 18-ti let, jsem plně zdravá.. Dnes již vím, že to byl důsledek nevyužívaných sil duše - daností. Jsem, jak tomu lidé říkají-mág, Genové klíče to pojmenovaly jako Zaříkávač deště a počasí mne rádo naslouchá. V mém vnímání jen využívám sil duše, za pomoci Otce Boha.
Nejdu nikdy přes Jeho poslední slovo a přijímám Jeho vůli.
Psal se tehdy rok 1990 a to, co se mi tehdy přihodilo, navždy změnilo můj život. Za bdělého stavu, na náměstí v Brně, jsem se zastavila u modlící se skupinky lidí. Po chvilce moje duše vyletěla a potkala jsem se s Bohem, nevyšší Láskou, jakou si dovedete představit, s něčím tak nepředstavitelně nádherným, obrovskou záři třpytivou, kde z každé strany znělo-jsem Bůh (ne, slovy to nebylo) a přeci to znělo…. s absolutní přesností to víte, nepochybujete, je to neomylně jasné.. Mimořádně přenádherný zážitek se v ten moment propojil do kosmického orgasmu…. Do stavu, který se těžko opisuje slovy, protože ty běžné fyzické orgasmy, jsou 1/10 z toho prožitku, který jsem právě prociťovala. Musím i zpětně říct, že něco tak úžasného překrásného, jsem již dalších 34let nezažila….(Od té chvíle již nebyl nik na Zemi, kdo by byl v mé lásce výš, než On Otec/Bůh nejvyšší. Samozřejmě, lidi nesmírně miluji, ale tato láska je jiná, na jiné rovině prožitku.) Ne, nestalo se v to komě, ani jiném stavu nebdělém, po odeznění jsem pokračovala cestou domů.
Od té doby jsem nemohla již jinak, než mluvit, kde to situace umožňovala, o síle a Lásce Boha-Otce. O existenci této vysoké autority, protože to již nebylo něco nahoře, nějaký vesmír, nějaký Bůh nad námi, něco nekonkrétního. Bylo to skutečné jako třeba chléb, nebo to, že máte ruce a nohy... Naprosto reálný zážitek, reálné střetnutí v reálném čase tu na Zemi, ne ve snu, ne v meditaci… Byl reálný, je reálný a já začala svoji pouť věrozvěsta. Ten rok, i když jsem byla vynikající studentkou, mi nebylo umožněno jít k maturitě. Proč to píši? Protože tím více pochopíte stav, ve kterém jsem se tehdy ocitla a odezníval v normálnost dalších dnů ještě další 2roky... Samozřejmě jsem školu později ukončila a vystudovala i vysokou školu. V těch letech byli lidé většinou atheisté a s překvapením mě i přesto se zájmem naslouchali. Nikdo, nikdy si nedovolil zpochybnit moji důstojnost, moje zkušenost byla tak pravdivá. Nikdy jsem nikoho nepřesvědčovala, věděla jsem, že každý má svůj čas. Otevřela jsem srdce Bohu mnohým. Jsem za to ve velké pokoře... že mi něco tak překrásného bylo dovoleno.
Do té doby jsem hltala všemožné nauky a knížky četla během noci, zajímala mne chiromantie, astrologie, numerologie, grafologie, typologie obličejů, čínská medicína, Feng Shui, psychologie, moji pozornost upoutávaly záhady tohoto světa.
Od toho roku se všechno změnilo.... vše bylo již jinak…
Již jsem nečetla, nepátrala, jen se v pokoře ptala. On ve své nesmírné Lásce odpovídal a já nesměle začala svoji pouť nejdříve bolestnou, hodně let bolestnou, za níž jsem vděčná... Ty slzy byly darem k dalšímu poznání a učení. Zažila jsem bolesti různých témat života, od fyzické, po duševní, existenční… Nebyla to cesta nikterak lehká, po mnoha let jsem se vzdala společnosti lidí. Ne, že bych utíkala, to jistě ne, ale moje práce z domova mi poskytla útočiště pro mé rozpravy s Bohem na dlouhých 30let. Tam jsem poznala bytosti materiálním okem neviditelné, tam jsem po prvé poznala jasnosluch, jasnočich, automatické psaní… a poznala jsem konečně i sebe. V krásných, duši povznášejících chvilkách, mi během života posílal malého ptáčka na pozdrav, který obletěl pokoj, kde jsem právě tvořila v jeho jménu. Je tady, je všude, ve Vás i ve mně. Ale ne všichni dokážou tu rovinu Lásky plně pochopit a otevřít ji.
To všechno dodalo mojí cestě životem neopakovatelný ráz pochopení, empatie a soucitu s těmi, jež trpí. Chápu, cítím, vím jak se lidé cítí v bolestném nitru své plačící duše.
Postupem času jsem se otevírala lidem k pomoci, využívala jsem své dary, které se mi dalšími roky ukazovaly a já věděla, že umím pomoci. Procitla jsem v bytost, která vidí do hloubi a výšin současně. Která vnímá mnoho světů souběžně, energie hmotně…
V létě 2022 jsem si s mým milovaným mužem, prošla místa v Palestině, kde pobýval Ježíš (většinou zcela opuštěné, bez lidí, jeli jsme půjčeným autem a dle Bible). Ta hloubka a pokora, která se do nás ještě hlouběji zapsala, spojení srdce, duše s Otcem Bohem i veliká úcta k Ježíši, je opět velice důležitým aspektem mého života.
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
---|---|---|---|
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() |