Člověk je tak KRÁSNÝ, jak krásná je jeho duše.
Tak VELKÝ, jak velké je jeho srdce.
Tak STARÝ, na kolik se cítí.
Tak SILNÝ, jak dokáže pomoci slabým.
Tak ŠTASTNÝ, jak se umí těšit z maličkostí.
Tak MOUDRÝ, aby inspiroval
a zlepšil život ostatních
RE RAIA - PLÁN DUŠE
moje cesta k pomoci druhým
Jsem Hvězdná duše, narozena 15. listopadu 1973, s Lunou ve Lvu, s ascendentem v Raku moje duše si pro tuto inkarnaci vybrala jméno Renáta, sluneční znamení jsem Štír, čínský vodní Buvol...tady zběhlí astrologové zbystřili, a musím přiznat, já jsem tuhle kombinaci rozlouskávala hodně let, než jsem, to snad, pochopila. Jsem životní číslo 1, což vypovídá nejen o velké odvaze a síle mé duše, ale i o tom, že jsem na Zemi prožila velmi málo životů. Venuše a Selena v mém horoskopu, ukazuje na vysokou bytost archandělského původu. Vzhledem k různým mystickým vjemům, které mne životem provází, s tím již souzním, všechno to postupně do sebe zapadalo jako puzzle… Musím též zmínit moje rebelství, které mne provází od útlého dětství, toho se snad nedá ani vzdát, baví mne, když lidi nutím k zamyšlení a případné změně zaužívaných vzorců. Musím taky přiznat, že mé rodiče (především atheistickou maminku) nejednou volali do školy kvůli mé prezentaci Boha-Otce., v dobách socialismu, kdy tato témata nepřicházela v úvahu (již na ZŠ, později i SŠ). Nejsem dnes na to velmi hrdá, ale pro představu, jsem nejednoho učitele, či dospělého přijmula k omluvě, jako dítě jsem moc tolerantní k nesmyslným autoritám nebyla…ne, že by dnes tomu bylo jinak, ale již chápu, jak to na Zemi chodí… Jsem i ta, které byla v raném dětství diagnostikována epilepsie. Dnes již vím, že to byl důsledek nevyužívaných magických daností. Jsem mág, nevím, jestli se to posuzuje pozitivně, nebo negativně (na Zemi se pořád učím), Genové klíče to pojmenovaly jako Zaříkávač deště a počasí mne rádo naslouchá…
Psal se tehdy rok 1990 a to, co se mi tehdy přihodilo, navždy změnilo můj život. Za bdělého stavu, na náměstí v Brně, jsem se zastavila u modlící se skupinky lidí. Po chvilce moje duše vyletěla a potkala jsem se s Bohem, nevyšší Láskou, jakou si dovedete představit, s něčím tak nepředstavitelně nádherným, obrovskou záři třpytivou , kde z každé strany znělo-jsem Bůh (ne , slovy to nebylo) a přeci to znělo…. s absolutní přesností to víte, nepochybujete, je to neomylně jasné.. Mimořádně přenádherný zážitek se v ten moment propojil do kosmického orgasmu…. Do stavu, který se těžko opisuje slovy, protože ty běžné fyzické orgasmy, jsou 1/10 z toho prožitku, který jsem právě prociťovala. Musím i zpětně říct, že něco tak úžasného překrásného, jsem již ani dalších 31let nezažila….(Od té chvíle již nebyl nik na Zemi, kdo by byl v mé lásce výš, než On. Samozřejmě, lidi nesmírně miluji, ale tato láska je jiná, na jiné rovině prožitku.)
Od té doby jsem nemohla již jinak, než mluvit, kde to situace umožňovala, o síle a Lásce Boha-Otce..O existenci této vysoké autority, protože to již nebylo něco nahoře, nějaký vesmír, nějaký Bůh nad námi, něco nekonkrétního, bylo to skutečné jako třeba chléb, nebo to, že máte ruce a nohy… Naprosto reálný zážitek, reálné střetnutí v reálném čase tu na Zemi, ne ve snu, ne v meditaci…Byl reálný, je reálný a já začala svoji pouť Světlonoše. Ten rok, i když jsem byla vynikající studentkou, jsem nebyla připuštěna k maturitě…Proč to píši? Protože tím více pochopíte stav, ve kterém jsem se tehdy ocitla a odezníval v normálnost dalších dnů ještě další 2roky.. Samozřejmě jsem školu později ukončila a vystudovala i vysokou školu. V těch letech byli lidé většinou atheisté a s překvapením mě i přesto se zájmem naslouchali. Moji důstojnost nikdy nikdo nezpochybnil, moje zkušenost byla tak pravdivá, že si nikdo nedovolil. Nikdy jsem nikoho nepřesvědčovala, věděla jsem, že každý má svůj čas…Otevřela jsem srdce Bohu mnohým. Jsem za to ve velké pokoře….že mi něco tak překrásného bylo dovoleno.
Léta jsem pátrala po někom, kdo by měl podobný zážitek, no nikoho jsem ani po letech nepotkala. Přišla jsem ale na to, že jogíni se snaží o probuzení síly kundalini a moment probuzení opisují jako střetnutí se s Nadjá, což by mohlo odpovídat podobnému zážitku.
Do té doby jsem hltala všemožné nauky a knížky četla během noci, zajímala mne chiromantie, astrologie, numerologie, grafologie, typologie obličejů, čínská medicína, Feng Shui, psychologie, moji pozornost upoutávaly záhady tohoto světa. Od toho roku se všechno změnilo.... vše bylo již jinak…
Již jsem nečetla, nepátrala, jen se v pokoře ptala. On ve své nesmírné Lásce odpovídal, a já nesměle začala svoji pouť nejdříve bolestnou, hodně let bolestnou, za níž jsem vděčná... Ty slzy byly darem k dalšímu poznání a učení. Zažila jsem bolesti různých témat života, od fyzické, po duševní, existenční… a pak jsem začala žít svoji pouť tvůrce své reality. Nebyla to cesta nikterak lehká, po mnoha let jsem se vzdala společnosti lidí, ne, že bych utíkala, to jistě ne, ale moje práce z domova mi poskytla útočiště pro mé rozpravy s Bohem na dlouhých 30let.Tam jsem poznala bytosti materiálním okem neviditelné, tam jsem po prvé poznala jasnosluch, jasnočich, automatické psaní… a poznala jsem konečně i sebe. V krásných, duši povznášejících chvilkách, mi během života posílal malého ptáčka na pozdrav, který obletěl pokoj, kde jsem právě tvořila v jeho jménu..Je tady, je všude, ve Vás i ve mně.. ale ne všichni dokážou tu rovinu Lásky plně pochopit a otevřít ji.
To všechno dodalo mojí cestě životem neopakovatelný ráz pochopení, empatie a soucitu s těmi, jež trpí. Chápu, cítím, vím jak se lidé cítí v bolestném nitru své plačící duše.
Postupem času jsem se otevírala lidem k pomoci, využívala jsem své dary, které se mi dalšími roky ukazovaly a já věděla, že umím pomoci. Procitla jsem v bytost, která vidí do hloubi a výšin současně. Která vnímá mnoho světů souběžně, energie hmotně…karty byly jen pomůckou k poslechu průvodců o sledu životních dějů lidí..
Z čísel se staly slova, které mluví samy celá souvětí lidských osudů…moje ruky se v nesmírné pokoře staly kanálem nanebevzatých mistrů.. Děje se…. Pořád žiji na Zemi, pořád občasně musím psát, když můj mistr nezastavitelně mluví a nedovolí mi jinou činnost, než nezapíši, co je potřeba…snad je moje pouť inspirující, snad pomáhám dál k užitku mého milovaného Otce, k užitku všech nás na této Zemi…pořád se učím i já. Na Zemi jsem nováček, ale již ji miluji, i když jsem tady léta nechtěla být… miluji ji i pro moje vzpomínky, jak to tady kdysi bývalo přenádherné za dob Lemurie/MU…a tam, do té kouzelné harmonie snad Zem opět dospěje. Já věřím…